6.3.2013

6. března 2013 v 19:56 | Elizabeth. |  diary.

Nebaví mě stereotyp

Mám pocit, že pořád žiju ve stejný den, nic se nepohybuje prostě pořád jedno a to samé v deset s spát, o půl 6 vstávat, kouřit dvě cigarety před zastávkou, stresy do tramvajky, vidět ty samé xichty ve škole, po škole zase obava do tramvaje, odpoledne 4 hodiny hitovek na óčku po té se blíží 8 hodina a za dvě hodiny spát. Moje sociální fobie se horší a horší, jdu si najít psychologa.


Jak mě může toto bavit? Nebaví, tento týden strašně málo utíká až to není možné mám pocit, že se nic nepohybuje, kdyby byla škola, tak je dnes skoro pátek. Nebaví mě takto žít, chci něco nového sice je krásně, svítí sluníčko mám z toho dobrý pocit, moje deprese vyprchají, ale nebaví mě smutnit, poslouchat smutné písničky a dokola si říkat "jsi hloupá naivní husa, děláš si naděje" nebaví mě to, chci se odreagovat nevím co dělat, chci raději prázdniny a něco podniknout. Nebaví mě život, necítím se naplněna. Nebaví mě praxe, je to moje utrpení, závidím, co miluji svůj obor já se jen trápím, ale i v jíné věci, ale svým způsobem jsem se smířila nešťastná láska
nějaký lék na nešťastnou lásku? Ano ! Když trpíte nešťastnou láskou, naděje a pořád si něco slibujete, prosím nedělejte to, já to dělala čekala jsem pořád něco, ale nic byla jsem z toho nepremimovaná, ale uvědomila jsem si jednu věc, že to nestojí za to. Jde o to, když na něco čekáte týdny, měsíce prostě to nepříjde, VY si děláte falešné naděje, musíte si udělat v mysli naprosto jasno vizualizovat si dobré a špatné věci, které jste s osobou zažily, ale nechodily jste s ní, musíte si přiznat sami, jak to cítíte ne jak to chcete, a to je hodně důležité. Když prostě víte, že je to řada týdnu,měsíců a nic se nehne nemá to cenu musíte si přiznat sami jak na tom Vy jste a když si to přiznáte věřte mi budete se cítít líp a přejdete na jiné myšlenky. U mě to rozhodně funguje sice mě to trápí, ale nejlépe je si přiznat sami jak to cítíte ne jak to chcete.

Jinak u mě nového asi nic, v příštím deníčku se těšte na nové boty, které jsem si koupila od kamarádky a celkem 2-3 týdny jsem se trápila smutkem, ale už to přechází jsem ráda.

http://ask.fm/XoxoEelizabeth

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *AnetWolfLun* | E-mail | Web | 8. března 2013 v 20:16 | Reagovat

- páni krásný lay O.o
a k tomu článku:
- chápu tě taky žiju stereoptyp do jisté míry je to fajn, ale když tě to omrzí ach.
- všechno co v článku uvádíš prožívám stejně a máš naprostou pravdu ve všem x_x

2 Sajlyn | Web | 9. března 2013 v 13:32 | Reagovat

krásny lay :)
láska je hrozná .. ľudia majú tendenciu snívať , a hlavne pri láske . Dúfajú až im to prerastie cez hlavu. Pád na zem býva bolestivý :) a veľa šťastia s tou fobiou. Snáď sa to zlepší . Takisto neznášam stereotypy :)

3 Machiina | Web | 9. března 2013 v 15:07 | Reagovat

Nejvíc mi vadí jeden stereotyp..škola -__-
Ne..každej má nějakej ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.