Moje sociální fóbie

25. dubna 2013 v 10:46 | Elizabeth. |  Ze života

Psala jsem Vám o tom, že mám sociální fobii a chci se zde podělit jak s tím žiji, také jsem se setkala s nějakými blogérky, co jí měli taky, ale já to neřeším skrze psychologa, zatím se snažím sama na sobě pracovat a dělat menší krůčky.

Vlastně ujasnímě si co to je za fóbie, jednoduše řečeno strach z lidí, strach mluvit, komunikovat, alespoň u mě je to tak. Já to mám skoro celý život, vždy jsem se bála se sesnámit s někým novým nevěděla jsem co dělat prostě jsem plachá, ale teď se už i ráda seznamuji a mám jiné problémy, než řešit, s kým se seznámit. Vždy když jsem byla s kamarádkou venku, tak mě vždy představovala nějakým kámošům, měla jsem z toho hrůzu jak se projevovat, co mluvit, ale stejně jsem nemluvila, jen jsem se spíše bála toho okamžiku. Na to, že mám tu sociální fóbií jsem přišla v tomto období asi od roku 2013, vlastně celý tento rok je zvláštní, ale to je vedlejší. Jak jsem vlastně na to přišla? Ani sama nevím napadlo mě to slovo sociální fóbie a vygooglila jsem si to, sice se říká, že na Wikipedii to tam není dobře napsané, ale to já neřeším, hned jak jsem si to přečetla jsem si uvědomila, že to absolutně, co tam je psano sedí absolutně na mě, totálně všechno úvod a potom ty body, co jsou uvedeny níže. Ani jsem se nějak nepolekala z toho, že jsem se přesvědčila, protože to vím, že tu fóbií mám a těžce se s ní žije, ano chci to léčit u psychologa, ale je to těžké jen tak ze dne na den najít, prvně musím zajít ke své doktorce a pořešit to tam s ní.

Teď bych spíše řekla pár vět jak se to projevuje u mě, každý to má jinak buď se bojí úplně ven nebo se bojí jen mluvit. U mě to byly ze začátku vždy stresy do školy, ale to je normální takový pocit, ale spíše jsem se bála i teď tam moc nerada chodím, ale už je mi to celkem jedno. Chodit na jedno místo, je to takové místo, kde chodí všichni nevím jak to říct je to prostě takové místo, kde se potká každý s každým samé známe xichty jak děcka, tak učitelky až po známé proto tam nerada chodím, ale někdy bohužel projít musím, ale tak z toho si nelámu hlavu. Spíše můj hlavní problém je jít občas to tramvajky, že tam někoho potkám známého koho nechci pár lidí znám, nejde o to, jestli mi něco udělali nebo ne, jde o to, že je nechci vidět, že se celá rozklepu, já strašně miluji jízdy tramvají, ale když se mnou jede jeden člověk prostě je to pro mě 20 minutový horor a třepu se když vystoupím. Dále je to chodit do školy, mám praxi obklopenou lidí a pokaždé tam mám stresy chodit, protože bavení neberu jako bavení, ale jako výslech sere mě, jak se mě pořád někdo na něco ptá, jak si mě pořád něco prohlíží, ale teď jsem trochu odbočila, že mě to jen štve, když se mě někdo na něco zeptá neodpovím prostě "plynule" já se chovám jinak doma a jinak ve škole, prostě ve škole nemluvím vůbec jen se stresuji kdo, co na mě někdo zase promluví, jsem tam jako tichý typ, já tam nemluvím celý průběh školy, u mě je problém se jen tak otevří lidem já jsem meancholik & introvert a to si myslím, že to tím také příspělo, u mě je i problém, že, když si něco nového na sebe koupím, tak se tu věc bojím vzít na sebe do školy, jelikož jsou tam strašně všímávé děcka až to bolí, všimnou si i nové podrážky boty natož nového hadru, a proto se bojím vzít něco na sebe, prostě nejsem vyrovnaná sama ze sebou abych to shrnula mám stresy ve škole mluvit s lidmi, nemluvím beru to jako výslech, když tam jdu do školy, s učitelkama nekomunikuji jen vše odkývnu, abych si "oddechla" doma se umím normálně otevřít nebo max, před některýma lidma, ale to mi někdy potrvá záleží i na protějšku. Kdysi jsem se bála jít do obchodku si koupit pití měla jsem z toho totální mindráky, teď ano normálně zajdu sama i do obchodního centra a sama si koupím něco. Jen prostě jde o ty lidí, pozoruji, jak se lidí baví mezi sebou, jde jim to v pohodě, jak by jim bylo jedno o čem se baví hlavně, že se zasmějou, ale já z toho mám hrůzu a mám husí kůži z toho. Tak to u mě je, kdo tím trpí klidně můžem někde pokecat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajlyn | Web | 28. dubna 2013 v 17:53 | Reagovat

prejem ti aby si to vyriešila , lebo ako som čítala je to fakt hrozné , pretože ak sa nenaučíš žiť v spoločnosti , tak to budeš mať ťažké. Prajem ti fakt veľ šťastia v prekonávaní tejto choroby :)

2 magicforever | Web | 8. května 2013 v 10:04 | Reagovat

Melancholik a introvert. U mňa je to rovnaké. Tiež sa bojím, že stretnem niekoho známeho. Nedokážem prvá prehovoriť a ani keď som s priateľmi ta veľa toho nenahovorím. Dosť dlho mi trvá kým sa niekomu otvorím- a ni to nikdy úplne...

3 Aneta | 16. března 2016 v 22:51 | Reagovat

Ahoj prožívala jsem a stále prožívám to stejné. Nemáš fb? Ráda bych si s tebou třeba psala. ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.